Hlavní města Jižní Ameriky
Asunción, Paraguay
Hlavní město Paraguaye, Asunción bylo založeno v roce 1536. Na jeho místě byla původně pevnost, jíž používali Španělé ve válkách proti Indiánům. Město, které kolem pevnosti vyrostlo, bylo do 17. století střediskem Španělské kolonie v oblasti La Platy a opěrným bodem kolo nizátorů na jejich cestě do Peru. Hlavním městem Paraguaye se stalo současně s vyhlášením nezávislosti této země na Španělsku 15. května 1811.
Asunción leží na levém břehu řeky Paraguay, při jejím soutoku s řekou Pilcomayo, u argentinských hranic. Má 320 000 obyvatel. Paraguayské hlavní město je spojeno železnicí přes Encarnación s Buenos Aires a říční cestou s Montevideem. Asunción je hlavní paraguayský přístav, kterým prochází 90 procent veškerého dovozu a 75 procent vývozu země. Četné domy hlavního města jsou postaveny ve starém španělsko-maurském stylu, s prostornými vnitřními dvory a fontánami.
Nejkrásnější budovy byly přeměněny v hotely. V okrajových čtvrtích se chudina tísní v brlozích. Celé rodiny zde žijí pod širým nebem. V Asunciónu je Národní universita (založená v roce 1089), řada muzeí (muzea výtvarných umění, historie a etnografie, vojenských dějin).
Bogotá, Kolumbie
Bogotá, hlavní město Kolumbie, byla založena v roce 1538. V roce 1819 se stala hlavním městem státu Velké Kolumbie, který byl vytvořen na základě vítězství národně osvobozeneckého hnutí nad španělskými kolonizátory. K tomuto státu patřily nynější Kolumbie, Venezuela a Ecuador. Když se v roce 1830 tato federace rozpadla, stala se Bogotá hlavním městem Kolumbie. Bogotá leží uprostřed země, na svazích Východních Kordiller, ve výši 2640 metrů nad mořem. Bogotá zaujímá celkem více než 600 čtverečních kilometrů. Má přes 2 milióny obyvatel (10 procent všeho obyvatelstva země).
Město je průmyslovým střediskem Kolumbie a křižovatkou železnic a silnic. Nedaleko města jsou uhelné a smaragdové doly. Mnoho podniků patří brilským a americkým firmám. V kolumbijském hlavním městě je Národní universita a několik dalších vysokých škol. Je zde Národní knihovna, četná muzea, mezi nimi muzeum zlata, jediné na světě, kde jsou shromážděny sbírky výrobků ze zlata a smaragdů, jež byly nalezeny v pohřebištích starých indiánských kmenů. Mezi pamětihodnosti Bogoty patří budova Capitolia, v níž sídlí parlament, dále socha osvoboditele Kolumbie a jejího prvního presidenta Simona Bolívara a katedrála známá velkou sbírkou výtvorů koloniálního umění.
Brasília, Brazílie
Hlavní město Brazílie, je budována ve střední části země ve zvlášť vyčleněném federálním distriktu, jehož území bylo dříve součástí státu Goiás. Leží ve výšce 1172 metrů nad mořem, v oblasti soutoku řek Fundu, Gama, Benanal a Tortu. Brasília má asi 400 000 obyvatel. Od vylodění portugalských dobyvatelů na brazilském pobřeží v roce 1500 bylo hlavní město této země dvakrát přeneseno.
Prvním hlavním městem byl Salvador. V polovině 18. století „zlatá horečka“ povznesla osadu Rio de Janeiro, která se pak v roce 1763 stala hlavním městem. V roce 1960 postoupilo Rio de Janeiro úlohu hlavního města novému městu Brasílii. Město se buduje podle projektu známého brazilského architekta a urbanisty Lucia Costy, který předložil na jeho stavbu plán připomínající obrysy letadla. Trup tohoto „letadla“ tvoří oblast, kde jsou soustředěny správní a veřejné budovy. Křídla jsou obytné čtvrti. Osa trupu rozděluje město na část severní a jižní. Podél této myšlené osy jsou umístěny budovy ministerstev. Na „ose“ leží náměstí Trojí moci a rovněž srdce města — tříposchoďová křižovatka. Její hlavní, příčný tunel spojuje severní a jižní část města. Tato úprava má řešit několik problémů najednou — odstraňuje úrovňové křižovatky na hlavních dopravních tepnách a vzdaluje obytné čtvrti od hlučných ulic a náměstí v centru. Autorem projektu komplexu veřejných budov v novém hlavním městě je vynikající brazilský architekt Oscar Niemeyer.
K hlavní části města přiléhá velký lesní masív a komplex sportovních zařízení. V severní části hlavního města se vytváří botanická zahrada a v jižní části zoologická zahrada. Na vnitřních březích umělého jezera o délce 42 kilometrů, které půlkruhem obklopuje město, se stavějí budovy velvyslanectví, nádherné vily a sportovní zařízení. Na vnějších březích jezera leží pásma individuálních staveb.
Na náměstí Trojí moci stojí budova kongresu, palác Planalto (presidentské sídlo), budova Nejvyššího soudu a budova muzea — památníku výstavby města. Komplex budov kongresu je sám o sobě velký architektonický celek. U paty dvojice pravoúhlých mrakodrapů je bazén a krytá galérie, která vede do třetího, nízkého rovnoběžníku. Na jeho střeše Jsou dvě obrovské číše ve tvaru dvou polokoulí. Jedna z nich je obrácena průřezem dolů a druhá nahoru. V první, kupolovité budově zasedá senát a v budově obrácené průřezem nahoru poslanecká sněmovna. Ve dvojici mrakodrapů jsou umístěny parlamentní instituce a kanceláře členů kongresu.
Buenos Aires, Argentina
Hlavní město Argentinské republiky Buenos Aires leží na pravém břehu ústí řeky La Platy. Jeho území měří 185 čtverečních kilometrů, počet obyvatelstva činí asi 4 milióny lidí (s předměstími více než 7 miliónů). Na místě dnešního Buenos Aires postavili španělští dobyvatelé v r. 1536 pevnost. V r. 1541 tato pevnost vyhořela, v r. 1580 bylo však město znovu vystavěno a nazváno „Město Trojice, přístav naší svaté Panny Marie, dobrého vzduchu“. Z tohoto názvu zůstalo nyní již jen Buenos Aires, což znamená „dobrý vzduch“ (překládá se také jako „příznivý vítr“ nebo „svěží vítr“).
Po pádu španělského panství na La Platě (v r. 1810) se Buenos Aires stalo v r. 1816 hlavním městem Spojených provincií La Plata a od r. 1826 je hlavním městem Argentinské republiky. Hlavní město je zároveň námořní branou Argentiny. Jeho přístavem procházejí tři čtvrtiny argetinského zahraničně obchodního obratu a odbavuje se tu téměř všechna zahraniční osobní přeprava. Buenos Aires je také hlavní argetinský železniční uzel. Do všech částí země se z něho vějířovitě rozbíhá 18 železničních a 8 silničních magistrál. Ve vzdálenosti 40 kilometrů od hlavního města leží mezinárodní letiště Ezeiza.
V Buenos Aires jsou soustředěny největší firmy, národní banky i pobočky cizích bank. Město se pyšní velkými parky, širokými třídami, prostrannými náměstími a množstvím pomníků. Třídy a ulice je dělí na stejně veliké čtverce nebo obdélníky. Dvacetikilometrová třída Rivadavia přetíná Buenos Aires napůl — na část severní a jižní. Středem města je náměstí. Tam stojí presidentský Růžový palác, katedrála a Cabildo — starobylá městská radnice, kde je od roku 1938 umístěno muzeum. Uprostřed náměstí je postavena třináctimetrová pyramida na památku vlastenců, kteří bojovali za nezávislost Argentiny. Široká třída spojuje náměstí s Kongresovým náměstím, kam je obráceno průčelí budovy Národního kongresu. Na jiném velkém náměstí — Martinově — se tyčí pomník generála Martina, národního hrdiny, který vedl argetinského lidu za osvobození ze španělské nadvlády. Nejširší třída v Buenos Aires je t 9. července. Na této tepně u křižovatky Severní příčné ulice a třídy Corriente, je postaven betonový obelisk na paměť s výročí nezávislosti Argentiny.
Buenos Aires má více než 30 muzeí, velkou knihovnu, na 40 divadel, mezi nimi i vynikající operní Kolumbovo divadlo. V roce 1962 bylo otevřeno dvou podlažní Divadlo generála San Marl které má dva divadelní sály po 1800 sedadlech, kinosál, taneční síň a sál pro výstavy obrazů. Lunapark je krytá budova pro estrádní cirkusové, sportovní a jiné masové podniky — pojme až 20 000 diváků. Sport stadióny River Plate, Boca Juniors a racas pojmou 50 000 až 120 000 diváků.
Caracas, Venezuela
Hlavní město Venezuely, leží v kotlině Pobřežních And v nadmořské výšce 950 metrů. Byl založen roku 1567 na místě jedné z osad indiánského kmene Caracas. Za války španělských kolonií za nezávislost (1810—1826) byl Caracas střediskem osvobozeneckého boje latinskoamerických vlastenců. V roce 1830, kdy se Venezuela oddělila od Velké Kolumbie, se Caracas stal jejím hlavním městem.
Město je terasovitě rozloženo od západu na východ na levém svahu údolí řeky Guaire. Městské stavební celky v sobě spojují starou španělskou a současnou architekturu. V Caracasu je mnoho estakád a tunelů. Nápadným kontrastem k elegantním centrálním čtvrtím, jež se topí v zeleni zahrad a sadů, jsou chatrče chudiny na okrajích města a v dělnických čtvrtích. Caracas má 2 milióny obyvatel (20 procent veškerého obyvatelstva země).
Je hospodářským střediskem Venezuely. Caracasem prochází Velká andská silnice na Bogotu (Kolumbie) a Východní silnice na Ciudad Bolívar. Caracas má jednono z největších mezinárodních letišť kontinentu. Venezuelské hlavní město má mnoho památníků kultury, architektury a národních dějin.
La Paz, Bolívie
La Paz je skutečné hlavní město Bolivie. (Za oficiální hlavní město je povazovaná Sucre.) Založili jej Španělé v roce 1548 a skutečným hlavním městem se stal v roce 1898.
La Paz je nejvýše položené hlavní město na světě. Leží v Andách ve výšce 3400 metrů nad mořem, na Bolivijské vysočině, v úžlabině řeky La Paz. Město má 563 000 obyvatel (11 procent veškerého obyvatelstva země). Výhodná poloha a nedaleká naleziště zlata a stříbra přispěly k tomu, že se La Paz stal největším bolivijským městem. La Paz je též hlavní průmyslové středisko Bolivie. Železniční trať, spojují La Paz s četnými zeměmi v Latinské Americe. Letiště El Alto je velká letecká křižovatka uprostřed Latinské Ameriky.
La Paz je terasovitě rozložen na svazích hluboké úžlabiny, na jejímž dně leží, aristokratická čtvrť Colocoto. Tady, v náručí zahrad a parků, stojí nádherne vily boháčů, sídlo presidenta a budovy diplomatických misí cizích států. Mezi horní a dolní části města jsou obchodní a administrativní čtvrti. V horní části města, v horách, kde je citelný nedostatek kyslíku, jsou bídná obydlí chudiny.
Hlavní pamětihodnosti města jsou kostely z 16 až 18. století. Většina jich stojí na náměstí Murillo, které je historickým centrem města. Nedaleko od tohoto náměstí stojí domek, ve kterém žil Simon Bolivar, činitel osvobozeneckého boje národů Latinské Ameriky. V La Paz je universita a několik technických škol. V roce 1960 zde byla založena Akademie věd. Je tu také Akademie umění, Národní muzeum, výstavní síň Casci de Murillo a několik divadel.
Lima, Peru
Hlavní město Peruánské republiky, leží na přímořské rovině u západního okraje Kordiller, 12 kilometrů od pobřeží Tichého oceánu. Město založil španělský dobyvatel Francisco Pizarro v roce 1535 a dal mu původně název Město králů; později však bylo přejmenováno podle řeky Rimac.
Lima má 2,5 miliónu obyvatel. V Limě se zachovalo mnoho budov, které byly postaveny v dobách španělského panství. Hlavní náměstí města, náměstí Zbraní, lemují ze všech stran průčelí nádherných paláců. Je mezi nimi palác Cabildo (městská radnice), palác presidentův a arcibiskupův; vedle arcibiskupského paláce stojí limská katedrála. Od obchodního centra Limy, ohromného kruhového náměstí, vychází na všechny strany sedm širokých tříd. Na jižních a jihozápadních okrajích města jsou čtvrti elegantních vil. Severozápadní a severní okraje obývají pracující. Četné čtvrti této oblasti se skládají z baráků a chatrčí postavených z dýh a plechu. Ve střední části Limy se tyčí modernistické kvádry nových hotelů, bank a kanceláří zahraničních firem. V Limě vyrábějí asi 80 procent veškeré průmyslové produkce Peru. Lima je hlavní, uzel spojů. Prochází tudy železnice a Panamerická dálnice. Nedaleko od města je mezinárodní letiště a námořní přístav Callao. Je tu archeologické muzeum s rozsáhlými expozicemi umění starých peruánských mistrů.
Další zajímavosti o hlavním městě Peru, se dozvíte například na stránkách ePeru.cz.
Montevideo, Uruguay
Je hlavní město Východní republiky Uruguaye. Leží na levém břehu zálivu La Plata. V roce 1720 portugalští kolonizátoři, kteří se zde usadili, postavili na tomto místě pevnost. Ta však byla brzy obsazena Španěly. V roce 172o založili Španělé poblíž pevnosti město Montevideo, které se později stalo hlavním městem nezávislého státu.
Hlavním městem Uruguaye se Montevideo stalo v r. 1828. Území města měří asi 55 čtverečních kilometrů. Žije zde 1 250 000 obyvatel (skoro polovina obyvatelstva země)
V Montevideu jsou soustředěny největší průmyslové podniky, z nichž vychází asi 75 procent veškeré uruguayské průmyslové výroby. Montevideo mná nákladní přístav, jehož přístaviště dosahují délky čtyř kilometrů. Město je také křižovatkou železnic a silnic, V Montevideu začínají linky říční plavby po řekách Uruguay a Paraná. V montevidejském předměstí Carrascu je mezinárodní letiště. Uruguayské hlavní město se skládá ze tří částí: Starého Města — oblasti průmyslových podniků a dělnických čtvrtí (Cerro a další), Nového Města — administrativního a obchodního centra, jež leží na širokém poloostrově oddělujícím záliv přístavu a směřujícím k severovýchodu a severovýchodních lázeňských a plážových oblastí — luxusních předměstí hlavního města (Pocitos, Malvin, Carrasco). Hlavní ulice města je třída 18. července. Na ní stojí nejdůležitější správní budovy a nejlepší hotely, obchody a kina. Třída 18. července spojuje dvě nejvýznamnější náměstí hlavního města — náměstí Ústavy a náměstí Nezávislosti. Na náměstí Nezávislostí je budova departementální rady, před níž stojí na vysokém podstavci monumentální jízdní socha uruguayského národního hrdiny José Artigase.
Hlavní město zdobí zelené bulváry a náměstí, sady a parky. Na květinových záhonech starého parku Prada se pěstuje přes 800 druhů růží. V parku Batle jsou různá sportovní zařízení, mezi nimi stadión Centenario se 70 000 místy. Montevideo je také hlavní uruguayské kulturní středisko. Na jeho universitě studuje přes 10 000 studentů.
Quito, Ekvádor
Quito, hlavní město Ekvádorské republiky, leží v horském úvalu ve výši téměř 3000 metrů nad mořem, na jižním svahu sopky Pichincha. Quito má asi 500 000 obyvatel.
Název města pochází od starého indiánského kmene Quitu a je to jedno z nejstarších indiánských měst. V r. 1470 obsadili město Inkové a učinili z něho hlavní město království Quito. V r. 1534 opanovali Quito Španělé. V koloniálním období, od r. 1563, byfo Quito administrativním střediskem peruánského vicekrálovství, od roku 1721 bylo součásti vicekrálovství Nová Granada. Pak se stalo součástí republiky Velké Kolumbie a v květnu r. 1830, po vyhlášení nezávislosti Ecuadoru, se stalo jeho hlavním městem.
Quito je malebné město s četnými širokými alejemi, krásnými náměstími, parky a zahradami, jihozápadní část města má mnohé rysy koloniálního období. Jsou tu úzké, křivolaké ulice s kamennou dlažbou. Touto částí města protéká prudká řeka Machangora. Centrem města je náměstí Nezávislosti, kde stojí velká stavba bývalého chrámu, na jehož stěnách jsou vyryta jména zakladatelů Quita. Uvnitř chrámu je hrob národního hrdiny generála Sucra, který v květnu r. 1822 zvítězil nad Španěly v bojích u Pichinchy, velkého indiánského malíře Caspicara a dalších. Proti chrámu je arcibiskupský palác, v jižní části náměstí palác městské správy a obchodní pasáž s klenutými galériemi a oblouky, na severní straně pak nízká budova vládního paláce. Na jiném rozlehlém náměstí, náměstí sv. Františka, je klášter sv. Františka a proslulý chrám La Compania s nádhernou vnitřní výzdobou. Město zdobí pomníky hrdinů boje za osvobození ze španělské nadvlády. Quito je hlavní středisko ekvádorského textilního průmyslu. Železnice, silnice a letecké linky spojují hlavní město s městem Guayaquil, které počtem obyvatelstva i hospodářským významem převyšuje Quito.
V Quitu jsou dvě university, národní polytechnická škola, ženský pedagogický institut, vojenská akademie, Národní akademie hudby, umění a choreografie, Akademie věd, latinskoamerické středisko pro vzdělání novinářů, škola latinskoamerických umění, pět muzeí, čtyři velké knihovny a Sucrovo divadlo.
Santiago, Chile
Hlavní město Chilské republiky Santiago založil v r. 1541 conquistador Pedro de Valdivia. Do konce 18. století bylo sídlem španělského generálního guvernéra. Po vyhlášení nezávislosti Chile (v r. 1818) se stalo hlavním městem republiky.
Santiago leží poblíže výběžků And v širokém údolí uprostřed písčitých pahorků, ve výši asi 520 metrů nad mořem. Je to jedno z největších měst Latinské Ameriky. Jeho celková plocha měří asi 600 čtverečních kilometrů a počet obyvatelstva převyšuje 2,5 miliónu lidí (skoro čtvrtina obyvatelstva celé země). Santiago je jedno z nejmalebnějších latinskoamerických měst. Zachovalo se v něm mnoho staveb z doby španělské nadvlády, které byly postaveny v duchu španělské koloniální architektury. Pozoruhodností města je šedesáti metrový pahorek Cerro de Santa Lucia, který se zvedá uprostřed města a k jehož vrcholu vedou strmá schodiště. Nahoře je kaplička a stará pevnost, kde je nyní umístěno muzeum lidového umění. Od východu na západ přetíná Santiago řeka Mapocho, jejíž břehy spojuje pět mostů. Na pravém břehu je vrch San Cristobal s obrovskou sochou madony, na levém břehu je střed města — rozlehlé náměstí Zbraní. Na náměstí Bulnes stojí presidentský palác La Moneda. Obchodní centrum města jsou čtvrti ležící mezi řekou a nejdůležitější městskou tepnou, třídou Bernarda 0’Higginse. Zde jsou vládní úřady, banky i největší školské instituce (Chilská universita a katolická universita Santiago).
Santiago je křižovatka železnic a silnic. Mezinárodní letiště Los Cerrillos leží 11 kilometrů od města. Santiago je velké průmyslové středisko. Zdejší podniky, kterých je v městě no 5000, vyrábějí přibližně 55 % produkce zpracovatelského průmyslu celé země. Jsou to hlavně podniky potravinářského, textilního a chemického průmyslu a kovoprůmyslu. Chilské hlavní město je také kulturním střediskem země. V Santiagu jsou tři uni versity, národní knihovna (přes 700 000 svazků) a několik muzeí, mezi nimi Národní muzeum krásných umění, historické muzeum a muzeum moderního umění. V Santiagu je 10 divadel a 13 veřejných knihoven. Město má také několik stadiónů a plaveckých bazénů.
