Hlavní města Střední Ameriky
Guatemala
Guatemala je hlavni město Guatemalské republiky a bylo založeno v roce 1527. Město leží v údolí Guatemalské vysočiny ve výšce asi 1500 metrů nad mořem. Nejednou bylo postiženo zemětřesením, ale vždy bylo znovu postaveno podle původního plánu. V roce 1821 byla ve městě Guatemale vyhlášena nezávislost Guatemalské republiky.
Město Guatemala má 653 000 obyvatel (asi 15 procent veškerého obyvatelstva země). Žijí tu Indiáni, Kreolové, potomci Evropanů a černoši.
Ve městě jsou především přízemní domy. V centru a v jižní části města leží malebné parky. Pozornost turistů poutají stará katolická katedrála z počátku 19. století, ústřední městské tržiště a aréna, v níž jsou pořádány býčí zápasy. Železniční trati spojují Guatemalu s přístavy na pobřeží Karibského moře a Tichého oceánu i s hlavními městy sousedních zemí. V Guatemale je velké letiště. Jsou zde soustředěny největší národní banky a řada filiálek cizích bank. V hlavním městě je několik vysokých škol, mezi nimi Universita svatého Karla, Národní konzervatoř a Vysoká škola polytechnická. V roce 1930 byla v Guatemale založena Akademie věd. Město má několik muzeí a Národní knihovnu.
Managua
Managua je hlavní město Nicaragujské republiky. Na místě Managuy byla původně indiánská osada, kterou v 16. století obsadili Španělé. Po vyhlášení nezávislosti země se Managua stala v r. 1855 hlavním městem republiky. Managua leží na jihovýchodním břehu jezera Managua, v oblasti kávovníkových plantáží, při Panamerické dálnici. Počet obyvatelstva Managuy činí asi 300 000 lidí.
Centrální třída hlavního města, která nese jméno Rooseveltovo, přetíná město od severu k jihu, od jezera Managua k pahorku Tiscape. Jsou tu soutředěny nejlepší budovy. V centru města je velký park, obklopený veřejnými budovami (Národní palác, radnice, katedrála). Architektonicky vyniká také budova Vojenské akademie. Managuu spojují železniční trati s pobřežím Tichého oceánu, s přístavem Puerto Somoza a s jezerem Nicaragua. Managujské letiště slouží místním i mezinárodním leteckým linkám. V Managui je katolická universita, učitelský ústav, dvě fakulty Leónské university, Nicaragujská akademie, Nicaragujská zeměpisná a historická akademie, několik knihoven, muzeum dějin Nicaraguy, dále hudební divadlo.
Panama
Hlavní město Panamské republiky Panama leží při vjezdu do Panamského průplavu z Tichého oceánu. Panama byla založena 15. srpna 1518 španělskými dobyvateli na místě indiánské rybářské osady. V indiánském jazyce znamená slovo „panamá“ osadu rybářů a bohatý rybný trh. V 16. a 17. století byla Panama nejednou cílem útoků námořních pirátů. V roce 1671 anglický pirát Henry Morgan město zničil a vyplenil tak důkladně, že v roce 1673 bylo nutno založit Panamu po druhé. Po osvobození země ze závislosti na Španělsku v roce 1821 a po jejím připojení k Velké Kolumbii se Panama stala hlavním městem jednoho z jejích departementů.
Na konci 19. století a ve 20. století prožili obyvatelé města bouřlivou historii stavby Panamského průplavu, oddělení Panamy od Kolumbie a vytvoření „samostatné“ republiky závislé na USA. Jejím hlavním městem se od 3. listopadu 1903 stalo město Panama. Celková plocha města je 32 čtverečních kilometrů, počet obyvatel 373 000. Panama je obchodní přístav, konečná stanice Panamské železnice a cíl dálnice, jež obě vedou podél průplavu a spojují město s přístavem Colón na pobřeží Atlantiku. Panamským letištěm probíhají četné letecké linky, které spojují USA a evropské země s Jižní Amerikou.
Obyvatelé města se zabývají hlavně službami kolem průplavu. Jsou zde kožedělné, obuvnické, oděvní, nábytkářské, tabákové a potravinářské podniky místního významu. V centru Panamy je mnoho nových moderních budov, mezi nimiž vyniká veliký hotel El Panama. Nádherné vily boháčů, tonoucí v zahradách, jsou zbudovány v aristokratických čtvrtích hlavního města Bella Vista, Vista Hermosa, Vista del Mar, La Cresta. Pracující obyvatelstvo se tísní v brlozích Chorilla, Caledonie a dalších čtvrtích. V Panamě se zachovala část starého španělského města, kde je mnoho historických památek. Město odděluje od pásma průplavu třída 4. čérvence.
V Panamě je Meziamerická universita, Universita Santa Maria la Antigua, několik technických škol a kolejí, Národní knihovna a Národní muzeum.
San José
Hlavní město Kostarické republiky San José založili v roce 1755 španělští kolonizátoři a v roce 1823 se stalo hlavním městem Kostariky. San José leží na Panamerické dálnici, uprostřed kostarické plošiny Meseta Central ve výši 1165 metrů nad mořem. Město je v oblasti činných sopek, a proto často trpí zemětřesením.
San José má asi 250 000 obyvatel. Město je střediskem rozlehlé oblasti kávovníkových plantáží. Má průmyslové podniky místního významu — kožedělné a obuvnické, potravinářské, textilní, tabákové a mlýny. Je tu soustředěna také velká část kostarického obchodu a největší banky. Železnice spojuje San José s pobřežím Tichého oceánu a Karibského moře. Nedaleko města je letiště El Coco. Svým půdorysem připomíná San José šachovnici — od západu na východ běží třídy, od severu na jih je přetínají menší ulice. Budovy ve starém slohu se pojí s moderními stavbami. Na křižovatce Centrální třídy a Centrální ulice leží Centrální náměstí a Centrální park. Uprostřed náměstí stojí hudební pavilón, kde jsou pořádány symfonické a jiné koncerty. Nedaleko od Centrálního náměstí je Národní palác (kde zasedá Národní kongres), městský palác s muzeem, Národní muzeum a moderní čtyřposchoďová budova Gran Hotelu. V San José je také hudební palác a hudební škola. Okraje San José jsou zastavěny chatrčemi sbitými ze starých prken, plechu a lepenky. V roce 1941 byla v San José otevřena Národní universita.
San Salvador
San Salvador, hlavní město Republiky Salvador, leží v údolí řeky Gamacas, v pásmu vulkanické vysočiny, ve výšce 700 metrů nad mořem. Bylo založeno v r. 1525. Původně bylo hlavní město postaveno na místě Cuzcatlánu, nejdůležitějšího města zdejších indiánských kmenů. V r. 1528 přemístili španělští dobyvatelé hlavní město do míst, která pro ně byla vhodnější – do oblasti města Suchitoto. V r. 1539 pak založili v blízkosti tohoto města nové hlavní město San Salvador.
Území hlavního města měří 80 čtverečních kilometrů a má 280 000 obyvatel. V centru San Salvadoru je řada krásných budov — Národní palác, v němž jsou umístěny vládní úřady, katedrála San Salvador aj. Malebného vzhledu dodává hlavnímu městu množství parků. Průmysl tvoří řada nevelkých textilních podniků, cukrovarů, tabákových závodů, mlýnů, dřevařských, kožedělných a obuvnických podniků. Vychází z nich čtvrtina veškeré salvadorské průmyslové výroby.
Tegucigalpa
Hlavní město Honduraské republiky Tegucigalpa leží v údolí řeky Choluteca, v hornaté střední části země, v nadmořské výšce 975 metrů. Hlavním městem Hondurasu se stalo v roce 1880.
Na místě, kde nyní leží Tegucigalpa, bylo indiánské (aztécké) město, které opanovali španělští conquisladoři. Od vyhlášení Hondurasu nezávislou republikou (v roce 1838) probíhal mezi Tegucigalpou a sousedním městem Comayaguou houževnatý boj o právo být hlavním městem státu. Když byla za hlavní město prohlášena Tegucigalpa, byla obě města administrativně spojena.
Tegucigalpa má 170 000 obyvatel. Je v ní soustředěn honduraský dřevozpracující průmysl. Jsou tu i nevelké textilní podniky, cihelny, mlýny, pivovary, lihovary a konzervárny. Čtvrti Tegucigalpy jsou malebně rozloženy na svazích hory El Picacho a u jejího úpatí. Řada ulic jsou vlastně kamenná schodiště s širokými stupni, která stoupají na vrchol hory. Tři kamenné mosty přes řeku Cholutecu spojují kopcovitou část hlavního města se čtvrtěmi, které leží u camayagujské plošiny. V městě se za chovalo mnoho jednopatrových domů staré španělské architektury s jediným vchodem na vnitřní dvorek — patio, s galeriemi a balkóny, jež jsou obehnány vzorkovanými mřížemi.
Na hlavním náměstí stojí jízdní socha, pomník generála Morazána, který sehrál významnou úlohu ve sjednocení země a v osvobozeneckém boji lidu Střední Ameriky proti španělskému koloniálnímu jhu. Náměstí nese jeho jméno. Na Morazánovo náměstí je obráceno průčelí velkého chrámu, který byl postaven koncem 18. století. Je slavný svým stříbrným oltářem, který je znamenitým příkladem umění koloniálního období. V Tegucigalpě je universita (založená roku 1847) a Centrální institut s několika kolejemi. Na rozdíl od jiných hlavních měst Latinské Ameriky nemá Tegucigalpa železniční spojení. V Toncontinu, 6 kilometru na jih od města, je mezinárodní letiště.
